Původ laborotorního potkana

Potkani pocházejí původně z

Asie. Do Evropy se dostali lodní

dopravou. Lidé se samozřejmě

snažili tehdy ještě roztodivnými

prostředky potkana vyhubit.

Později vznikla různá plemena

psů, zejména teriérů, kteří byli

pro tento účel vyšlechtěni.

Majitelé psů mezi sebou

soutěžili, chtěli si svá zvířata

porovnat. Za tím účelem byly

postaveny pits (jámy s tribunami

kolem dokola), do kterých se

vypustily stovky odchycených

potkanů. Psi měli ukázat, za

jakou dobu zlikvidují určitý počet

potkanů. Tato představení měla

velkou návštěvnost a na vítěze

se sázelo.

O vznik laboratorního potkana se zasloužili Jimmi Shaw a Jack

Black v první polovině 19. století,

kteří odchycená zvířata, lišící se od známého hnědého potkana,

dávali stranou a prodávali

především jako pokusná zvířata do laboratoří. Protože vědci

potřebovali s pokusnými zvířaty

pracovat, snažili se laboratornímu potkanovi vtisknout

přátelskou povahu a rozmnožovali pouze

zvířata s dobromyslnou povahou, což se podařilo. Stejným

způsobem vědci vypěstovali

laboratornímu potkanovi sklon k rakovině a jiným nemocem. To

je problém, se kterým se dodnes

potýká většina chovatelů laboratorních potkanů.

Protože si potkani našli cestu k milovníkům zvířat, uspořádal

i chovatelé v roce 1901 v Anglii první

výstavu potkanů. Zhruba po roce 1921 však začal zájem o

potkany jako domácí zvířata klesat a

tento pokles trval až do konce 70. let, kdy se potkani stali zase

oblíbenými. V současné době

zájem o tato přátelská, sociální zvířata ještě dále narůstá.

Srovnání s divokým potkanem

Laboratorní potkan se od divokého liší, je zcela domestikován.

Samice laboratorního potkana

dospívá dříve, než samice divokého potkana a je plodnější.

Divoký potkan má oproti

laboratornímu štíhlé a svalnatější tělo, robustnější kostru, větší

lebku v poměru ke zbytku těla a o

trochu delší končetiny. Laboratorní potkani (zejména samci)

dosahují vyšší hmotnosti než potkan

divoký. Samice laboratorního potkana je obvykle mnohem menší

než stejně starý samec, zatím

co u divokých potkanů tak velký rozdíl ve velikosti nenajdete.

Hmotnost orgánů i mozku, je u

laboratorního potkana v porovnání se stejně velkým divokým

potkanem menší. Laboratorní

potkan by ve volné přírodě dlouho nepřežil. Jeho duševní

schopnosti, fyzická zdatnos odolnost

jsou vlivem člověka značně pozměněny. Přestože laboratorní

potkan, vlivem domestikace a

šlechtění, prošel tak výraznými změnami, nadále zůstává velmi

inteligentním hlodavcem.